Perimenopauza a menopauza nejsou pro ženy jednoduchou kapitolou. Vnímám tohle období jako proměnu — a jako většina skutečných proměn, ani tahle nepřichází zadarmo. Má svou cenu, někdy i utrpení. Nemluvím jen o fyzických příznacích. Mám na mysli něco většího: posun v tom, jak se cítíme, a nakonec i v tom, jak vnímáme život samotný.
Ale může se z toho stát i něco krásného. Jistý druh uvědomění.
Většinu našeho života neseme na svých bedrech zátěž — za své partnery, děti, zaměstnavatele. Někde v tom všem nesení často zbývá velmi málo místa pro naše vlastní ambice, naše vlastní touhy. Když přijde perimenopauza a menopauza, přinášejí s sebou i něco jiného: jistou, těžce vydobytou moudrost.
Proto tomuhle období ráda říkám období INTEGRACE.
Začínáme přehodnocovat svůj život, své priority. Učíme se — pomalu, nedokonale — dávat sebe samu na první místo. Učíme se, kde jsou naše hranice, a konečně se učíme je nahlas vyslovit.
Veškerá moudrost, kterou jsme za život nasbíraly, se může vrátit domů. Integruje se do něčeho nového. A v tom je skutečné osvobození — víme, kdo jsme, a už to nikomu nemusíme dokazovat. Nikomu jinému. Ani sami sobě.
Někdy integrace vypadá jako maličkost. Je to "ne", které konečně řekneš něčemu, s čím bys před pěti lety souhlasila. Je to všimnout si, že jsi unavená, a opravdu si odpočinout, místo abys to jako vždycky protlačila. Je to tišší dům, a uvědomění, že ti to ticho nevadí — zasloužila sis ho.
Pokud jsi zrovna teď uprostřed týhle cesty a ještě to nepůsobí krásně — to je v pořádku. Málokdy to tak vypadá hned na začátku. Dej tomu čas. Ta moudrost už tam je, jen si razí cestu na povrch.
Komentáře