Musím být upřímná — miluju fyzickou stránku jógy.
Dynamickou vinyasu, stoje na hlavě, stoje na rukou, pinchu, balance na rukou, přechody v Rocket józe. Je v tom dost výzvy na to, aby to člověka zaměstnávalo hodně dlouho.
Ani nevidím problém v tom, občas sdílet na Instagramu fotku svého pokroku. Je za tím tolik úsilí — proč se o to nepodělit s lidmi kolem sebe? Zasloužíme si oslavovat svoje úspěchy.
Ale v našem moderním světě je tohle často to jediné, co si z jógy bereme — a přicházíme tak o další důležité stránky. Jóga nevznikla jako cvičení. Vznikla jako nástroj práce s myslí.
Já sama jsem k józe přišla přes fyzickou praxi. Vždycky jsem byla extrémně aktivní — moje minulost je závodní kickbox a běhání maratonů. Na začátku mě jóga nelákala, protože v mé hlavě to nebylo dost náročné. To se změnilo ve chvíli, kdy jsem šla na lekci ke své první učitelce jógy, Rosi. Chytlo mě to. V tu dobu byl můj život o výkonu a tvrdém tlačení.
Když se na to teď dívám zpětně, asi jsem cvičení vždycky používala jako výzvu pro vlastní ego — nástroj, jak se vypořádat s nezdravým vztahem k vlastnímu tělu, a způsob, jak alespoň trochu utišit neklidnou mysl. I tak jsem ale hluboko uvnitř vždycky věděla, že zdraví je víc než jen pravidelné cvičení a dobrá strava. Když mluvím o zdraví, vnímám ho jako vícevrstvý systém — rovnováhu fyzické, emocionální, mentální pohody a pohody nervového systému.
Trvalo dost let od chvíle, kdy jsem poprvé zkusila jógu — roky emocionálního zmatku a hledání odpovědí na velké životní otázky — než jsem začala vnímat jógu úplně jinak.
Dnes vidím jógu jako holistický rámec s konkrétními technikami a komplexními nástroji — cestu ke zdraví, jak ho já chápu — směřující k tomu, čemu se často říká "klid mysli."
Jóga, tak jak ji vnímám já, nabízí cestu k rovnováze mezi tělem a myslí, a tu považuju za základ celkové pohody.
Ve své vlastní praxi jsem zažila obrovský přínos v tom, jak mi jóga pomáhá pracovat s vlastní myslí a myšlenkami. Teď už s jistotou vím, že nejsem svoje myšlenky — jóga mi dává nástroje, jak se stát Pozorovatelem, jak si vytvořit prostor předtím, než na situaci zareaguju. Cítím se mnohem víc pánem svých myšlenek, což mi zase pomáhá zůstat pánem svých emocí.
Náš největší boj není s okolním světem — je s myšlenkami uvnitř naší vlastní mysli. Myslet je přirozené. Nechat se ovládat svými myšlenkami není.
Boj s přemýšlením se nevyhrává tím, že mysl umlčíme silou. Vyhrává se tím, že se ji naučíme vést s moudrostí. Každá úzkostná myšlenka je pozvánka. Ne k tomu, abychom víc přemýšleli. Ale k tomu, abychom sami sobě víc porozuměli.
A možná právě tam začíná skutečný klid.
Tak se ptám: Kdo to má pod kontrolou — vy, nebo vaše mysl?
Komentáře